Úvod

10. srpna 2018 v 16:27 | ann~ |  I don't deserve this
Hojky bytůstky ^^
Dnes jsem se konečně rozhodla postnout mou první povídku... Tohle je konkrétně takový hodně krátký úvod.
Povídka když jsem měla napsat menší slohovku do školy a... nakonec jsem se do toho zažila až tak moc, že na slohovku do školy to bylo moc dlouhé... a tak jsem vymyslela něco jiného (učiteli stačily i strašné blbosti, tak jsem to jen tak odflákla a vysloužila si 1-... yey!)
Mno... snad se bude líbit ^^






Úvod
Ospale jsem otevřel oči. Cítil jsem se, jako bych prospal celou věčnost, až na to že to nebyla ani věčnost, ani spánek. Pomalu jsem se posadil a chytil se za záda v místě, kde jimi projel ostrý proud bolesti. Dotkl jsem se hebké kůže. Kůže? Kde byla má křídla? Ignorujíc bolest jsem začal po zádech jezdit oběma rukama. Žádné peří, žádná kostra křídel. Jen kůže, pod kterou se skrývala esovitě zahnutá páteř, lopatky a vše co mají obyčejní smrtelníci. Tohle byl můj trest?

Ještě hojnou chvíli jsem se přesvědčoval o tom, co se mi stalo. Jakmile jsem si byl na sto procent jistý, že na zádech opravdu není ani pírko jsem zvedl pohled k tmavé obloze, kterou zdobily jen hvězdy. Ty se na chvíli uskupili do kraťoučké věty. Dokaž, že si zasloužíš odpuštění.Otráveně jsem si odfrkl. Opravdu? Tohle nemohl myslet vážně.

Promrzlý na kost a s velkými bolestmi jsem zůstal sám. Přišel jsem o vše, co jsem kdy znal. O všechny své přátele, a hlavně o veškerou svou moc. Byl ze mě obyčejný člověk. Žádná křídla, žádná moc našeptávání dobrých myšlenek ostatním. Nemohl jsem létat. Nemohl jsem zachraňovat obyčejné lidi, protože… sám jsem byl jedním z nich. "Mohl sis aspoň vybrat oblast, ve které by nebyla taková zima!" křikl jsem vztekle směrem k obloze. Pomalu jsem se vyškrábal na nohy a naštvaně fňukl. Skvěle! Teď ještě začnu brečet! Pomyslel jsem si a pravou dlaň jsem si lehce opřel o obličej. Ztěžka jsem vydechl a vydal jsem se směrem k obrovskému zdroji světelného znečištění - k městu.

"Aspoň nejsi nahý…" Uklidňoval jsem se, "važ si těch kalhot jako svého vlastního života."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 19:33 | Reagovat

Jujky, to je ale kráťučké. Ale na úvod zatiaľ stačí.
Musím uznať, že to vieš krásne popísať, nieje to také preplácané. Pomaly sa rysuje to, o čo vlastne ide, a ja sa budem tešiť na pokračovanie.
Amík sa rozhodla, že bude tvoj nový čítateľ, boj sa! :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama